OpenOffice.cz - web věnovaný kancelářským balíkům OpenOffice.org

Proč (ne)používat textový procesor

Textový procesor je velmi užitečný pomocník pro každodenní psaní textů. Snadno a rychle v něm napíšete prakticky libovolný text. Snadno a rychle ovšem nemusí znamenat kvalitně, a to zejména v případě, že na kvalitu nechcete vůbec myslet.

Pro dokumenty, které musejí být po formální a estetické stránce dokonalé, se vlastnosti textových procesorů stávají tak trochu přítěží – požadovanou kvalitu nezajistí a už vůbec ne samy. Ba naopak, nijak nebrání využívání (či zneužívání) těch funkcí, které mají na kvalitu dokumentu negativní dopady.

V takových případech je vhodnější používat tzv. publikační systémy. Ty jsou navrženy tak, aby se autor mohl plně soustředit na obsah, nemusel vůbec řešit výslednou podobu dokumentu, jeho kvalitu a soulad s typografickými pravidly.

Publikační systém TeX

Mezi publikačními systémy zaujímá zajímavé postavení TeX (čte se „tech“). Vytvořil ho Donald Knuth a první verzi vydal již v roce 1978, tedy z dnešního pohledu v počítačovém dávnověku. TeX pracuje dávkově, umožňuje tedy generovat vysoce kvalitní výstup i na pomalém počítači (v době vzniku to v podstatě ani jinak nešlo). Jeho konečným výstupem může být například PostScript nebo v dnešní době nejčastěji PDF.

Soubory pro TeX se píší ve speciálním značkovacím jazyce, který se zjednodušuje různými makry a jejich soubory (velmi oblíbená je například sada LaTeX). Takový soubor se pak předloží procesoru a ten z něj vygeneruje buď nějaký meziformát (např. DVI) nebo už rovnou požadovaný výstupní formát.

TeX je už mnoho let velmi populární v akademické sféře. Na některých školách bývá většina skript vytvořena právě prostřednictvím TeXu, protože například pro korektní zápis matematických vzorců prakticky neexistuje srovnatelná, snadno použitelná alternativa.

Nadstavba LyX

Pro ty, kdo nechtějí psát přímo „zdrojový kód“ dokumentů pro TeX, existují různé nadstavby. K těm nejznámějším a nejoblíbenějším jednoznačně patří LyX. Využívá přístup WYSIWYG (i když zase ne tak, jak ho známe u textových procesorů), člověk tedy přímo vidí výsledný dokument – nemusí se trápit se značkami a pak čekat, jak to dopadne.

LyX je k dispozici pro všechny běžné platformy, tedy Windows, Linux a OS X. Existují i neoficiální porty pro další systémy, například OS2 nebo Haiku. Pro práci pod Windows si stačí stáhnout kompletní balíček a nainstalovat ho. V Linuxu bývá nejvýhodnější instalovat prostřednictvím balíčkového systému dané linuxové distribuce, které následně zajistí i aktualizace.

Při instalaci LyXu si můžete vybrat, které slovníky pro kontrolu pravopisu a pro tezaurus se mají ještě nainstalovat. Čeština se standardně neinstaluje, proto ji nezapomeňte zaškrtnout. Podobně není ve výchozím stavu zaškrtnuta instalace správce bibliografie.

Program LyX po spuštění

Základy práce s LyXem

Po spuštění si můžete všimnout, že chybí formátovací nástroje – například tučné písmo, kurziva, výběr fontu a jeho velikost atd. To je zcela záměrně. Přestože se pracuje vizuálně, tvoří se obsah a jeho logická struktura, kdežto formátování je ponecháno na publikačním systému a zvolené třídě dokumentu.

Člověk tedy píše text, nastavuje mu logické styly a vkládá různé prvky (odkazy, citace, obrázky apod.) podle potřeby. Stejný text pak může mít různou výslednou podobu, podle toho, jak jsou různé styly interpretovány v dané třídě dokumentu. Následující obrázek ukazuje kus článku tak, jak ho uživatel vidí v rámci editace v LyXu:

Článek v LyXu

Když se teď z tohoto článku vygeneruje PDF, může to vypadat například takto (použita výchozí dokumentová třída Article):

Výsledný soubor PDF

Podívejme se nyní, co se stane, když se třída dokumentu změní. Dělá se to pomocí funkce Dokument › Nastavení..., třídu lze vybrat z předinstalovaných nebo z místního souboru:

Nastavení dokumentu

V nastavení dokumentu je vždy potřeba v sekci Jazyk vybrat češtinu (výchozí je angličtina!). Pokud se to neučiní, nebude správně fungovat například dělení slov nebo některé další jazykově závislé funkce. Na následujícím obrázku vidíte, jak se změní vzhled dokumentu po výběru třídy Paper.

Výsledný soubor po změně třídy na Paper

Vkládání prvků do textu je jednoduché a připomíná práci ve Writer v OpenOffice/LibreOffice. Ke vložení například odkazu nebo obrázku se používá klasický dialog:

Dialog pro vložení odkazu do textu

Jak vložené odkazy vypadají, si můžete prohlédnout na obrázcích výše.

Co všechno LyX umí

Přestože LyX nezbytně vyžaduje určitou změnu v myšlení při psaní textu (dá se popsat jako posun od „sazby“ pomocí psacího stroje k přípravě textu pro profesionálního sazeče), lze s ním dokázat velmi mnoho. Standardní instalace obsahuje různé šablony, které sice v našem prostředí příliš užitečné nejsou (jsou připraveny pro prostředí jiných států), nicméně docela dobře ukazují možnosti LyXu. Podívejte se například, jak si můžete v LyXu vytvořit prezentaci pro přednášku na konferenci:

Opravdu k tvorbě prezentace potřebujete Impress?

Největší sílu LyX ukáže u vědeckých prací (článků, knih apod.), a to hlavně díky efektivní práci s bibliografií. Bez náležitého využívání citací se ve světě vědy naprosto nelze obejít – LyX umožňuje v nich udržet pořádek, správně je uvádět a správně na ně odkazovat.

Chcete-li se o práci s LyXem dozvědět víc, přečtěte si krátký seriál Pěkná diplomka jednoduše od Petra Šafaříka, kterou jsme vydali v našem magazínu LinuxEXPRES. Dozvíte se, jak vyzrát například na zdrojové kódy, lámání textu, matematické vzorce nebo právě již zmíněnou bibliografii.

Používat LyX?

Samozřejmě nemusíte opouštět oblíbené prostředí textového procesoru a vydávat se do „vod neprobádaných“ v podobě programu LyX. S Writerem nebo jiným takovým programem se s menším či větším úsilím dá zvládnout prakticky všechno. Ovšem pokud se rozhodnete dívat se na text, jeho přípravu, zpracování a sazbu trochu jinou optikou, LyX se vám za to odvděčí celou novou dimenzí možností a v neposlední řadě opravdu kvalitně vypadajícími dokumenty.